Dívka zimy
Seděla sama na kopci nad městem a přála si, aby tam mohla být s ostatními jejího věku. Ona vlastně ani neví kolik jí je. Neví jak dlouho, každou noc posedává na tom kopci. Byla zima, jako ostatně vždy kdy se mohla objevit na světě a nemusela se bát, že by se vytratila. Bílé vlasy zapltené do dvou copů, ledově modré oči, na krku přívěšek v podobě vločky a v tašce starý pergamen s příběhem o ní, který nikdy neměla odvahu přečíst a dozvědět se tak vše o sobě. Vedle ní ležela lucerna s plápolajícím plamínkem. Zničeho nic zafoukal silný, ale tichý vítr a lucerna zhasla. Dívka se na ni podívala a zvedla se. Vzala vyhaslou lucernu a otočila se k městu zády. Za chvíli přijde jiná dívka, která každičkou noc bude vysedávat nad městem a bdít nad jarem, stejně jako ona hlídala zimu.