Tsunův sen
Snažím se udělat domácí úkoly na pondělí. Bohužel to opravdu zůstane jen u snahy. Do pokoje vejde moje sestra bez toho aniž bych si jí všiml.
"Tsuna měl bys jít spát."nakoukne mi přes rameno.
"Jasně hned jak se ty úkoly napíšou."zavrčím.
"Oni se sami nenapíšou. Potřebují k tomu tvou pomoc."zasměje se.
"Nepovídej a já jim tak věřil, že to zvládnou."zamumlám. Yuu se znovu usměje a vezme propisku, kterou jsem před chvílí zahodil. Nakloní se nad můj sešit a podívá se na pět příkladů. Přisune si ho k sobě a něco začne psát.
"Tady máš první příklad. Zbytek vypočítej podle něho."hodí mi ho zpátky.
"Děkuji."špitnu a s novou energií se pustím do toho. S každým příkladem víc a víc usínám. Pátý příklad hlava na stole a spím.
Hnědovlasá dívka, která je, až moc podobná sestře právě míří ke škole.
"Yuu co kdybys počkala?"zavolá na ni někdo. Otočí se. Stojí tam Daemon Spade.
"Tak pohni."znovu se rozejde. Daemon ji doběhne a chytne kolem ramen.
"Co ti bylo, že si celej týden nebyla ve škole?"zeptá se jí.
"Stavili se u mě bacily."usměje se.
"Promeškala jsi příchod dvou nových studentů Giotta a G-ho. Holky z nich nehorázným způsobem šílí. Neptej se mě proč."
"Jo jasně."řekne Yuu nezaujatě.
"Nebudeš se chovat stejně jako oni že ne?"zeptá se čímž si vyslouží ránu po hlavě.
"Už jsi snad někdy viděl, že bych se tak chovala?"zavrčí.
"No právě že ne."pokrčí Daemon rameny.
"A je to tady."dodá po chvíli. Yuu je přejede pohledem a skončí na Asarim a Knucklovi kteří k těm dvěma právě přistoupili a začali se bavit.
"Ti se spřáhly rychle."zamumlá Yuu.
"Jo hned první den."souhlasí Daemon. Potom kolem nich projdou a bez jediného ohlédnutí jdou dál.
"Počkejte!"zavolá na ně Giotto.
"Daemone, Yuu!"přidá se k němu Asari.
"Co je?"zeptá se Daemon otráveně. Giotto přejde k Yuu a dívá se na ni jako uhranutý.
"Co je?"zopakuje Daemonovu otázku když Giotto stále jen kouká.
"Jen jsem se chtěl představit. Ještě jsem tě neviděl."usměje se na ni.
"A ty holky co okolo tebe běhají, znáš všechny?"zeptá se zdvořile.
"Ne."přizná Giotto.
"Tak vidíš. Prosím tě žádné přetvářky. Nenávidím je. Daemon by ti mohl vykládat. Jinak já jsem Yume ale říkej mi Yuu jsem na to zvyklá a mám tohle oslovení radši."natáhne k němu ruku. Daemon se ušklíbne.
"Těší mě Giotto. A tohle je můj nejlepší přítel G."stiskne jí ruku a přitáhne k sobě doposud mlčícího červeno vlasého kluka.
"Těší mě."usměje se.
"Hele nechci vás nějak rušit, ale za pět minut začíná hodina a my jsme teprve u brány."vyruší je Asari.
"A kdo nás zastavil?"zeptá se Daemon ironicky. Vůbec se mu nelíbí Giottův zájem o Yuu. Všech šest se rozešlo a za nimi cupitali hloučky uštěbetaných holek. Polovina z nich se odtrhla u budovy nižší střední a druhá pokračovala. Kupodivu přišli na hodinu včas. Sotva si sedli, vtrhl dovnitř učitel.
Najednou jsem uslyšel hluk, který mě probudil. Byl to ale jen Reborn. Bez toho aniž bych si vlastně uvědomil, co se mi zdálo znovu usnu.
"Co že si?"ptá se Yuu Giotta. Je jim už takových 23 let a už pět let spolu chodí. Giotto mlčí stejně jako šest lidí za ním.
"Daemone tys mi taky nic nemohl říct?"zavrčí na svého nejlepšího přítele kterého zná už prakticky od narození. Daemon ji vždycky miloval, ale věděl, že ona ho bude vždy brát jen, jako přítele přesto ho Giotto nehorázně štval od doby co se o Yuu začal zajímat což byl hned od prvního momentu kdy se ti dva potkali.
"Giotto nechtěl…“začne se obhajovat.
"Mě je jedno co chtěl nebo ne. Založit mafii. To je opravdu skvělej nápad."
"Je tady ještě něco. Mám na tebe otázku."začne Giotto jako by se Yuu právě nerozčilovala tak že by jí to i Satan záviděl.
"Mafie. To je nápad. Vím, že jste se o tom bavili, ale to bylo před šesti lety. Kdo měl vědět, že to myslíte vážně a ještě k tomu to vážně uskutečníte."pochoduje dál jako by Giotta neslyšela.
"Yume vezmeš si mě?" Zarazí ji Giotto otázkou. Spočine v polovině kroku.
"Co prosím?"otočí se na něj nevěřícně.
"Jestli si mě vezmeš?"zopakuje. Chvíli je ticho.
"Asi ano. Ne určitě ano."dostane ze sebe Yuu. Daemon se smutně usměje. Tušil, že to přijde. Otázka byla kdy.
"Vzít si mafiána no to jsem se to teda dopracovala."zabrble Yuu v Giottově náruči. Všichni se rozesmějí kromě Daemona.
Probudí mě nějaký zvuk. Až po chvíli mi dojde, že je to budík, který poskakuje na nočním stolku a zvoní pořád hlasitěji. Se zíváním se vyhrabu z postele. Nebo myslel jsem si, že jsem z ní vylezl, dokud si neuvědomím, že jsem na zemi a usínám. Posadím se, protřu si oči a vstanu. Další věc, která mi dojde až teď je ta že jsem v pyžamu a vylízal jsem z postele. Pokud si dobře vzpomínám, usnul jsem na stole. Ne řešit to nebudu. Převleču se a dovleču do kuchyně. Sedí tam jenom Yume.
"Dobré ráno."pozdraví. Při pohledu na ni se mi vybaví můj sen.
"Dobré. Kde je máma?"zeptám se a zívnu.
"Táta ji někam vzal. Odjeli už včera večer hned, co tě dostali do postele."oznámí mi.
"Aha. Yuu neznáš nebo neznala jsi někoho jménem Giotto?"sednu si se snídaní naproti ní. Sestra se na mě zpříma podívá.
"Ne. Proč?"
"Ale to nic. Jen jsem měl divný sny."zavrtím hlavou.
"Ajo."vrátí se pohledem ke své snídani. Taky se do ní pustím. Vyruší nás až oranžová záře úplně stejná jako můj plamen. V kuchyni se objeví Giotto. První boss Vongoly. Yuu se na něho nepodívá jako by si ho ani nevšimla. Giotto na ní ovšem lpí pohledem.
"Dlouho jsme se neviděli Yuu."
